Od roku 1992 pořádá pravidelně Jiří Stivín k poctě patronky hudebníků sv. Cecílie koncert v pražském Rudolfinu.

Během této doby se na pódiu Dvořákovy síně vystřídala řada vynikajících interpretů: zpěvačka Magdalena Kožená, houslisté Marta Líbalová, Gabriela Demeterová, Bohdan Warchal, Petr Messiereur, Jan Talich, gambista Petr Hejný, klavíristé Stanislav Bogunia, Karel Růžička, z cechu cembalistů a varhaníků Jaroslav Tůma a Robert Hugo. Ti všichni zvěčnili své umění na několika CD, která pod standardním názvem "Pocta sv. Cecílii" představují živé záznamy pražských koncertů, a to jako členové věčně proměnlivého muzikantského sdružení "Collegium Quodlibet". Jeho variabilní sestava sice zůstala věrna libovůli proklamované v názvu, nicméně cílevědomostí svého snažení při mapování nezřídka odlehlých koutů hudební historie i současnosti, stejně jako snahou reprezentovat je netradičními způsoby, nabyla časem podoby čehosi stálého, neřku-li systematického.

"Cecílie" obsahují příjemné napětí mezi tradicí a i inovací. K tradici patří dramaturgie první části, v níž pokaždé zazní díla Johanna Sebastiana Bacha, Antonia Vivaldiho a Georga Phillipa Telemanna. Část druhá je naopak koncipována jako barokní "pasticcio", jehož zvuková i vizuální pompéznost se střídá s momenty téměř intimními, v nichž přichází na řadu spontánní muzicírování dvou či tří "jazzových interpretů". Rudolfinum v té chvíli nepotřebuje otáčecí jeviště, přecházení z jednoho žánru do druhého probíhá naprosto spontánně, spojnicí se stává tón stejné výšky nebo pravidelný tep rytmu.

Tradiční koncerty Jiřího Stivína a jeho přátel věnované patronce hudebníků sv. Cecílii si získaly za více než 15leté období řadu věrných diváků a fandů. Spojují totiž v sobě nejen vynikající umělecký hudební zážitek ale také notnou dávku humoru...

Letos, v pondělí 23. 11. 2009, bude samozřejmě opět znít především hudba.
J. Stivín, Robert Hugo, Petr Hejný, Markéta Cukrová, Matěj Benko, František Schejbal, Petr Smetáček, Sbor sv. Cecilie a další, ale kdo ví...

Legenda o sv. Cecílii

     O Cecílii víme jenom to, že žila - pravděpodobně ve 3. století - v Římě, že ve čtvrti Trastavere založila kostel a že zemřela jako mučednice a byla pohřbena na hřbitově sv. Kalixta.

     Podle půvabné legendy to byla křesťanská dívka vznešeného původu, kterou proti její vůli zasnoubili s pohanem jménem Valerián. Když na její svatbě hráli varhany, zpívala ve svém srdci Pánu - proto se stala patronkou hudebníků - a odmítla dopustit, aby manželství došlo naplnění. Místo toho ženicha obrátila na svou víru. Když se vrátil od křtu, našel Cecílii, jak stojí vedle anděla, který jim oběma nasadil po věnci z růží a lilií.

     Křesťanem se stal i Valeriánův bratr Tiberius a brzy nato byli oba bratři uvrženi do vězení a odsouzeni k smrti za to, jak horlivě pohřbívali těla mučedníků. Cecílie byla předvedena před prefekta. Zatvrzele odmítala obětovat římským bohům, své pronásledovatele obrátila na víru - v jejím domě bylo pokřtěno čtyři sta osob - a nakonec byla odsouzena k smrti udušením ve své lázni. Třebaže do pece přiložili sedmkrát více paliva než obvykle, Cecílie nedoznala úhony, a tak se ji pokusili stít. Jakýsi vojín jí zasadil tři prudké údery a ona po následující tři dny pozvolna v mukách umírala.