Soubor Collegium Quodlibet vznikl při pokusu o obnovení starých tradic v zakládání spolků pro pěstování hudby. 22. listopadu 1981, na svátek sv. Cecilie, patronky hudebníků, se sešlo několik hudebních nadšenců, studentů, ale i prvotřídních sólistů, kteří pravděpodobně v částečném pominutí smyslů zapomněli na dobré vychování hudebníka profesionála, a společně s ostatními přehráli alespoň půl tuny barokního notového materiálu - od sonát  J.S. Bacha až k flétnovým koncertům A. Vivaldiho. Od té doby se Collegium Quodlibet nepravidelně schází jen tak pro radost, ale zároveň pořádá  koncerty v předních pražských i mimopražských koncertních sálech a natáčí scénickou a filmovou hudbu. Jak již z názvu vyplývá, složení je variabilní stejně jako repertoár. Nicméně skalní pilíře renomovaných profesionálů dávají záruku kvality a ti ostatní svým zápalem pro věc podporují atmosféru bezprostředního muzicírování, která přitahuje jak samotné hráče, tak snad i posluchače. 

Legenda o sv. Cecílii

     O Cecílii víme jenom to, že žila - pravděpodobně ve 3. století - v Římě, že ve čtvrti Trastavere založila kostel a že zemřela jako mučednice a byla pohřbena na hřbitově sv. Kalixta.

     Podle půvabné legendy to byla křesťanská dívka vznešeného původu, kterou proti její vůli zasnoubili s pohanem jménem Valerián. Když na její svatbě hráli varhany, zpívala ve svém srdci Pánu - proto se stala patronkou hudebníků - a odmítla dopustit, aby manželství došlo naplnění. Místo toho ženicha obrátila na svou víru. Když se vrátil od křtu, našel Cecílii, jak stojí vedle anděla, který jim oběma nasadil po věnci z růží a lilií.

     Křesťanem se stal i Valeriánův bratr Tiberius a brzy nato byli oba bratři uvrženi do vězení a odsouzeni k smrti za to, jak horlivě pohřbívali těla mučedníků. Cecílie byla předvedena před prefekta. Zatvrzele odmítala obětovat římským bohům, své pronásledovatele obrátila na víru - v jejím domě bylo pokřtěno čtyři sta osob - a nakonec byla odsouzena k smrti udušením ve své lázni. Třebaže do pece přiložili sedmkrát více paliva než obvykle, Cecílie nedoznala úhony, a tak se ji pokusili stít. Jakýsi vojín jí zasadil tři prudké údery a ona po následující tři dny pozvolna v mukách umírala.